Charles Thomson Rees Wilson
Charles Thomson Rees Wilson | |
---|---|
![]() | |
Narození | 14. února 1869 Glencorse |
Úmrtí | 15. listopadu 1959 (ve věku 90 let) Carlops |
Alma mater | Manchesterská univerzita Sidney Sussex College Univerzita v Cambridgi Bradford Grammar School |
Povolání | fyzik, meteorolog, vysokoškolský učitel, chemik a scholar |
Zaměstnavatelé | Cavendishova laboratoř Univerzita v Cambridgi |
Ocenění | Hughesova medaile (1911) Královská medaile (1922) Howard N. Potts Medal (1925) Nobelova cena za fyziku (1927) Franklinova medaile (1929) … více na Wikidatech |
Choť | Jessie Fraser |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Charles Thomson Rees Wilson (14. února 1869 – 15. listopadu 1959) byl skotský fyzik. V roce 1927 získal Nobelovu cenu za vypracování metody zviditelnění drah elektricky nabitých částic pomocí kondenzovaných par (tzv. Wilsonova mlžná komora).
Život a dílo
Na univerzitě v Manchesteru vystudoval zoologii, botaniku a geologii, na univerzitě v Cambridgi pak fyziku a chemii. Pracoval v Cavendishově laboratoři i v observatoři pro výzkum Slunce. Roku 1925 se stal profesorem fyziky na univerzitě v Cambridgi.
Od roku 1895 se věnoval studiu atmosférické elektřiny. Po objevu radioaktivity se zabýval radioaktivitou deště a sněhu, což jej dovedlo k výzkumu kondenzace par. Jeho následný objev mlžné komory v roce 1912 znamenal průlom do pozorovacích technik elementárních částic, takže stopy drah těchto částic šlo zviditelnit a vyfotografovat. Na jeho počest se toto zařízení jmenuje Wilsonova mlžná komora.
Komora pomáhá registrovat a pozorovat stopy drah ionizovaných částic a jejich analýzou stanovit hmotnost, elektrický náboj a energii částic. V komoře je udržována vrstva nasycených par kapaliny, zpravidla etanolu nebo propyletanolu. Její princip spočívá v tom, že ionizující částice vytvářejí při svém pohybu plynným prostředím komory ionty, které se stávají kondenzačními jádry přesycených par a tím se zviditelní. Pozorovatel vidí v místě průletu částice bílou mlžnou stopu. Později Donald Glaser vytvořil další úpravu této komory, tzv. bublinkovou komoru, ve které se stopy částic zobrazují pomocí bublinek v kapalině.
Vzal si Jessie Fraserovou v roce 1908 a měli spolu 4 děti. Zemřel poblíž Edinburghu v kruhu rodinném.
Literatura
- Asimov's Biographical Encyclopedia of Science and Technology, Isaac Asimov, 2nd ed., Doubleday & C., Inc., ISBN 0-385-17771-2.
- Lubomír Sodomka, Magdalena Sodomková, Nobelovy ceny za fyziku, Praha : SET OUT, 1997. ISBN 80-902058-5-2
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Charles Thomson Rees Wilson na Wikimedia Commons
- Charles Thomson Rees Wilsons biography Archivováno 3. 8. 2004 na Wayback Machine.
![]() | Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. |
Hughesova medaile | |
---|---|
1902 Joseph John Thomson • 1903 Johann Wilhelm Hittorf • 1904 Joseph Swan • 1905 Augusto Righi • 1906 Hertha Ayrton • 1907 Ernest Howard Griffiths • 1908 Eugen Goldstein • 1909 Richard Glazebrook • 1910 John Ambrose Fleming • 1911 Charles Wilson • 1912 William Duddell • 1913 Alexander Graham Bell • 1914 John Sealy Townsend • 1915 Paul Langevin • 1916 Elihu Thomson • 1917 Charles Barkla • 1918 Irving Langmuir • 1919 Charles Chree • 1920 Owen Richardson • 1921 Niels Bohr • 1922 Francis William Aston • 1923 Robert Millikan • 1924 Neudělena • 1925 Frank Edward Smith • 1926 Henry Jackson • 1927 William Coolidge • 1928 Maurice de Broglie • 1929 Hans Geiger • 1930 Chandrasekhara Venkata Raman • 1931 William Lawrence Bragg • 1932 James Chadwick • 1933 Edward Victor Appleton • 1934 Manne Siegbahn • 1935 Clinton Davisson • 1936 Walter H. Schottky • 1937 Ernest Lawrence • 1938 John Cockcroft a Ernest Walton • 1939 George Paget Thomson • 1940 Arthur Compton • 1941 Nevill Mott • 1942 Enrico Fermi • 1943 Mark Oliphant • 1944 George Finch • 1945 Basil Schonland • 1946 John Randall • 1947 Frédéric Joliot • 1948 Robert Watson-Watt • 1949 Cecil Powell • 1950 Max Born • 1951 Hendrik Kramers • 1952 Philip Dee • 1953 Edward Bullard • 1954 Martin Ryle • 1955 Harrie Massey • 1956 Frederick Lindemann • 1957 Joseph Proudman • 1958 Edward da Costa Andrade • 1959 Brian Pippard • 1960 Joseph Pawsey • 1961 Alan Cottrell • 1962 Brebis Bleaney • 1963 Frederic Williams • 1964 Abdus Salam • 1965 Denys Wilkinson • 1966 Nicholas Kemmer • 1967 Kurt Mendelssohn • 1968 Freeman Dyson • 1969 Nicholas Kurti • 1970 David Bates • 1971 Robert Hanbury Brown • 1972 Brian David Josephson • 1973 Peter Hirsch • 1974 Peter Fowler • 1975 Richard Dalitz • 1976 Stephen Hawking • 1977 Antony Hewish • 1978 William Cochran • 1979 Robert Joseph Paton Williams • 1980 Francis Farley • 1981 Peter Higgs a Tom Kibble • 1982 Drummond Matthews a Frederick Vine • 1983 John Clive Ward • 1984 Roy Kerr • 1985 Tony Skyrme • 1986 M. M. Woolfson • 1987 Michael Pepper • 1988 Archibald Howie a M. J. Whelan • 1989 John Stewart Bell • 1990 Thomas George Cowling • 1991 Philip Moon • 1992 Michael Seaton • 1993 George Isaak • 1994 Robert Chambers • 1995 David Shoenberg • 1996 Amyand Buckingham • 1997 Andrew Lang • 1998 Raymond Hide • 1999 Alexander Boksenberg • 2000 Chintamani Rao • 2001 John Pethica • 2002 Alexander Dalgarno • 2003 Peter Edwards • 2004 John Clarke • 2005 Keith Moffatt • 2006 Michael Kelly • 2007 Artur Ekert • 2008 Michele Dougherty • 2010 Andre Geim • 2011 Matthew Rosseinsky • 2013 Henning Sirringhaus • 2015 George Efstathiou • 2017 Peter Bruce • 2018 James Durrant • 2019 Andrew Ian Cooper |