Milan Stojadinović
Milan Stojadinović | |
---|---|
![]() | |
předseda vlády Království Jugoslávie | |
Ve funkci: 24. červen 1935 – 5. únor 1939 | |
Předchůdce | Bogoljub Jevtić |
Nástupce | Dragiša Cvetković |
Stranická příslušnost | |
Členství | Jugoslávské radikální společenství |
Narození | 4. srpna 1888![]() |
Úmrtí | 24. října 1961(ve věku 73 let)![]() |
Alma mater | Právnická fakulta Bělehradské univerzity First Belgrade Gymnasium |
Profese | politik, právník, ekonom a vysokoškolský učitel |
Náboženství | Srbská pravoslavná církev |
Ocenění | velkokříž Řádu Bílého lva (1936) |
Commons | Milan Stojadinović |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Milan Stojadinović (4. srpna 1888, Čačak - 24. října 1961, Buenos Aires) byl jugoslávský politik, právník, národohospodář, ekonom. V meziválečné Jugoslávii zastával pozici předsedy vlády.
Již v období první světové války působil na ministerstvu financí, následně - v Pašićově vládě - byl s krátkou přestávkou ministrem financí[1]. Od června 1935 byl předsedou jugoslávské vlády, do níž zapojil i reprezentanty Slovinců a Muslimů. Upustil od násilného prosazování ideje jugoslávství (znovu bylo povoleno užívání národních symbolů) a represí vůči umírněné opozici.[2] Pokoušel se o dohodu s Chorvaty, se kterými se vztahy ke konci 30. let ze strany Bělehradu horšily.
Při prosazování konkordátu s Římem hrozila jemu i členům jeho vlády exkomunikace ze srbské pravoslavné církve.[1] Stojadinović nakonec návrh z jednání stáhl. Kromě funkce předsedy vlády vykonával také funkci ministra zahraničí, přičemž v zahraniční politice se zaměřoval na vytváření nových přátelských vztahů (s Německem, Itálií a Bulharskem), což bylo ze strany jugoslávských spojenců sledováno s občasnou nedůvěrou. Jeho vládě se podařilo ovšem podepsat s Francií a zároveň i s Itálií, které měla pro bělehradskou vládu nepříliš uspokojivé zájmy v Jugoslávii, důležité smlouvy.
Podobně jako v mnohých jiných státech i v Jugoslávii vznikly oddíly věrné Stojadinovićovi, jejichž příslušníci se vyznačovali nošením zelených košil a pozdravem Vodja (Vůdce). Z funkce Stojadinović odstoupil v únoru 1939 pro neshody v chorvatské otázce.
Po druhé světové válce dožil v Argentině, kde mimo jiné působil také jako poradce prezidenta v ekonomických otázkách.
Reference
Související články
- Jugoslávie
- Alexandr I. Karađorđević
- Petr II. Karađorđević
- Pavel Karađorđević
- Seznam premiérů Jugoslávie
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Milan Stojadinović na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Milan Stojadinović
![]() | Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. |
Premiéři Království SHS a Království Jugoslávie | ||
---|---|---|
1918–1929 | ![]() | |
1929–1941 | Petar Živković • Vojislav Marinković • Milan Srškić • Nikola Uzunović • Bogoljub Jevtić • Milan Stojadinović • Dragiša Cvetković | |
1941–1945 | exilové vlády: Dušan Simović • Slobodan Jovanović • Miloš Trifunović • Božidar Purić • Ivan Šubašić • Drago Marušič poválečná vláda: Josip Broz Tito |